Na cestě 20. 10. 2021-O nudismu

Jak jsem pravila, prázdniny začaly. Ráno jsem sbalila několik svých švestek, plavky, skládací kyblíček na kameny. Vše spolu s lahví čaje jsem nacpala do batohu a vyjela jsem objevovat zapomenuté pláže. Podle mapy tady vede silnice podél pobřeží asi tak 2 km a pak se nenávratně ztrácí někde v houštinách. Z ní vedou cestičky na malé pláže. Pojedu až na konec, co to půjde.

Nejdřív se silnice táhne mezi vilami, ty potom začínají řídnout, až se změní v děravou cestu mezi vzrostlými bambusy, sem tam zapomenutou zahradou. Na mapě není moc vidět, že po levé straně jsou skály a přístup k vodě je jedině po příkrých pěšinkách. I ty ale řídnou. Voda podemlela kraje cesty a místy jsou označené značkami. Jedu vlevo jako v Anglii. Pokud je nějaké levo anebo pravo, cesta už je úzká stěží pro jednoho. Mám trochu strach, ale jedu dál. Stopy kol jsou tu v bahně znatelné, takže se dá snad projet. Nejspíš to byly čtyřkolky nebo nějaké terénní auto. Brzdím nad kráterem s kterým mělo evidentně co dělat i auto s náhonem na 4 kola.

Tohle neprojedu, couvám a snažím se držet co nejdál od okraje srázu.  Na lehce rozšířeném místě se otáčím a vracím se kousek zpět k opuštěné polorozpadlé vile. Dál musím pěšky. Cesta začne prudce klesat. Veprostřed se po lijáku vytvořila hluboká díra. Ozbrojena holí, snažím se do ní nesklouznout.  Povrch je jílovitý a na stěnách průrvy jsou vidět otisky prstů rukou, chudáků, kteří do ní zapadli. Kloužu se dál a už vidím moře. Před ním na konci cesty je hromada naplavených větví, kamenů a rozlámaného polystyrenu. Tu překonávám a ocitám se na písku.

Je tu pusto a prázdno až na dva nudisty, asi 100 metrů napravo. Mají neuvěřitelně zlatavě hnědou barvu, alespoň, co já se třemi dioptriemi dokážu rozeznat.

Jak jsem se při cestě po strmé cestě nahýbala, otevřela se mi v batohu lahev s čajem a vytekla mi celá na záda. Nejraději bych se také zcela obnažila, ale roky mého nudismu jsou nenávratně sečteny. V mém věku a postavě už to není estetické. Ale plavat v moři bez studených plavek, je pocit k nezaplacení.

Slovo nudismus má základ v latinském nudus, což znamená nahý. Stále více se však v této souvislosti začíná používat modernější termín, a tím je naturismus. Pochází z latinského slova natura, což znamená příroda. Soustředí se na návrat člověka k přírodě prostřednictvím jeho pobytu bez oděvu v přirozeném prostředí přírody. Asi tolik Wikipedie.

Uskutečním tedy alespoň jednu svou jinou vizi. Když chci usnout, snažím se odpoutat od všech myšlenek, pak to jde snadno. Představuji si, že ležím na pláži s nohama ve vodě. Voda je teplá a lehce šplouchá. Hlavu mám prázdnou, usínám.

Přemítám, jak to udělat. Když si lehnu, zvednu se vůbec? Nikdo tu není, mám volat na nudisty HELP! HELP! No nic risknu to, ono to nějak dopadne. Skácím se na všechny čtyři. Ulehám do písku. Voda je studená, ale šplouchá. Snažím se odpoutat myšlenky, nehýbat se. Sem tam se přižene vlnka a voda mi sahá až po ramena. I přes mokrý a studený písek na mě přichází polospánek. V hlavě nemám jedinou myšlenku, je to jako bych dělala OM. Najednou mne vyruší vzdálené dunění. Otevřu jedno oko, po pláži se ke mně rychle přibližuje plně naložený mladík. Sahá po telefonu.

A je po relaxaci, honem se zvedám na všechny čtyři. Hello! Viditelně se mu ulevilo, nemusí mě oživovat. Odchází asi 200 metrů napravo. Otevře slunečník, postaví si plážový stan se vchodem směrem ode mne, čelem ke skalám.

Chápete to? No možná to bude nějaký stydlivý nudista anebo naturista se svým neotřelým řešením problému!

Fotogalerie z Korfu