Na cestě 23.10. 2021-tři dny do odjezdu

 Aneb, proč mají opraváři mastné hlavy.

Tak je můj osud zpečetěn, ráno jsem si zaplatila lístek na trajekt na úterý 15,00 hod. do Ingoumenisty. Trochu špatně jsem si vypočítala délku jízdy na makedonské hranice. Ale vem to nešť. Definitivně jedu domů, předpověď počasí je mizerná, výstavu mám skoro celou připravenou. Ráda bych tu ještě zůstala, ale z úsporných důvodů jsem si omylem doma vyhodila teplé věci. Abych snad někde severněji nezmrzla, tak jedu.

Ještě nakoupit dárky. Sortiment v místních supermarketech je v tuhle dobu už omezený, předražený a zaprášený. Vyrážím směrem na jih, tam jsem viděla po cestě spoustu velkých obchodů. A ještě bych se chtěla podívat do přístavu a do města Lefkimmi.

Vyjíždím hned po ránu na svou už mnohokrát projetou trasu. U prvního velkého supermarketu zastavuji, ať to mám za sebou. Projíždím mezi policemi a vidím spoustu zajímavých pochutin. Tohle by se hodilo pro toho a tohle zas tomu. To u nás není k sehnání. Chtěla bych promluvit o zdravé stravě. Musím říct, že je tu velký výběr, seženete všechno, bez laktózy, bez lepku a rozhodně ve větším množství než u nás. Ceny jsou přibližně stejné. Dnes budu mít k obědu krevety na másle. Beru pytel a házím ho do košíku. No nic, zaplatím to napůl. Před kasou zjišťuji, že jsem zapomněla peněženku s kartou. Nezbývá mi, než vykonat další návštěvu, teď bude výlet.

Jedu dál po známé silnici, jenom neuhnu na Kavos, mířím na Port. Silnice se zúží a po ani ne kilometru je přes silnici otevřená brána. Za ní u mola kotví dva otevřené trajekty, žádný šrumec, žádní lidé, žádná fronta aut. Je odtud spojení také do Igoumenitsy a na Paxos. Proč jsem to nevěděla dřív, třeba by se tu do lodi necouvalo. Jestli se mi ještě někdy poštěstí na Paxos se určitě podívám, je to kousek.

Musím ještě poznamenat, že jízdenka mne tentokrát stála polovinu, snad, že zde už skoro nikdo není.

Zkouším jet po cestě kolem přístavu, čeká mne jen zhroucená silnice a  zákaz vjezdu. Vracím se a odbočuji na opačnou stranu do Lefkimmi. Hned na kraji města stojí uprostřed křižovatky nějaká žena a z otevřeného okénka rozpráví s kolem jdoucím mužem. Nemá se k tomu, aby popojela a tak je objíždím a zahýbám na jedinou možnou cestu. Vede směrem z města k moři. No co, uvidím třeba něco zajímavého. Cesta je vlnitá, tak, že drhnu místy krytem od motoru. Vede kolem řeky a nebo spíš kanálu. A najednou je to tu, objevila jsem kotviště a zimoviště rybářských lodí. Je jich tu spousty, od malých člunů, až po větší rybářské čluny s navijáky. Jedu podél až k ústí do moře. Je to nádhera. Škoda, že tu nikdo není a že je tak ošklivé počasí. Třeba bych někoho uprosila, aby mě s sebou vzal na moře.

Po cestě zpět potkávám jedno přijíždějící auto, majitel se na mě zubí a mává, možná myslí, že tu také kotvím.

Přijíždím do města po náplavce, začíná hustě pršet. Město je vesměs pěkně vydlážděné. Prázdné kavárny svítí. Muži u stolků hrají karty. Centrum je udržované, nikde žádný nepořádek. Dýchá to tu dovolenou a pohodou.

Lije jako z konve. Vracím se domů. V Argirades u taverny vidím svého prvního pravoslavného popa.

Káže nějakému oouzovanému mladíkovi na skútru.

Druhé kolo k večeru. Vyrážím v půl sedmé zdejšího času. Už se smráká. Všimla jsem si, že na předním skle zevnitř mám velký mastný flek, obtisk hlavy opraváře, který mi v Acharavi opravoval auto.

Ve dne za světla to není vidět. Snažím se ho vyčistit, nejde to. Stmívá se a hustě prší. Vracím se domů, ležím na volantu a deseticentimetrovou škvírou sleduji silnici. Protijedoucí auta zneprůhlední rozmazanou mastnotu.

Pokud se mi nepodaří důkladně oknu umýt, musím cestovat pouze ve dne. Ato přes Srbsko a Severní Makedonii určitě nestihnu. Proč si jenom ti opraváři nemyjí hlavy?

Za tímto obchodem jsem objevila Lidl. Mají ho tu také. Uspořádání podobné, jako doma, jen mnohem méně spotřebního zboží a více jídla. Některé produkty poznávám a ano Lidl je tu opravdu nejlevnější. Ale ten nepořádek!

Fotogalerie z Korfu