Na cestě 4. 10. a 5. 10. 2021 večer a ráno

Vybrala jsem si dobře, po útrpné cestě z přístavu jsem několikrát změnila rozhodnutí a taky směr. Korfu je tak malé, že ho přejede s přehledem na šířku za hodinu, i když po tmě netušíte, kam vlastně jedete.

 Na pruhu země, mezi jezerem a mořem, je konec „silnice“, zbyla jen pískovo-kamenitá prašná cesta. Upíchla jsem se hned na kraji, neměla jsem odvahu jet po tmě dál. Nakonec se ukázalo, že to bylo šťastné rozhodnutí.

Noc je plná jiných zvuků, než na pumpě u dálnice a tak se mi nedaří usnout. Několikrát kolem projelo auto, zřejmě udělat si vzadu na pláži mejdan. Jinak ticho a klid. Sem tam se ozval pták, nebo za jezerem pes. Musím si zvyknout.  Možná tu strávím ještě jednu noc.

Sedím v autě a nabíjím spotřebiče, abych mohla psát a připojovat se na internet. Díky za vynálezy slunečních kolektorů, měničů napětí a powerbank.

5. 10. 2021 thajská masáž

Východ slunce je kouzelný, našla jsem spoustu krásných kamenů, co vypadají jako rohlíky. Ve vodě plavou hejna malých průsvitných rybek, ale pozor, koušou, potvory. Vstupujete do jejich teritoria, ale co, máte thajskou rybičkovou masáž zadarmo.

Turisté jsou národ podivný. Statečně míjejí moji pláž a šinou si to, teď už poměrně v davech na tu vzadu. Ta je na mapě označená slunečníčkem, jako by tady byli lvi.

Nabiju spotřebiče a jdu prozkoumat opuštěnou boudu – bar, třeba by se tam navečer dalo posedět. Do kempu nemohu, protože jsem v zoufalé snaze nacpat všechno do auta vyhodila stan. No možná by mě vzali, ale bylo by tam rušno. Tady je alespoň klid.

Za touto větou jsem nic netuše zaklapla notebook a šla se vykoupat.

Když jsem večer zasedla k psaní, na monitoru nic. Na ploše zbyl jen nevysypaný koš a windowsovský nechtěný prohlížeč Edge, nic víc. Zmizely všechny ikony, prostě všechno. Co teď budu dělat?

Zoufale píšu domů. Odpověď: Ve 23,00 buď připravená.

Tady se chodí spát po setmění, to je kolem osmé. A ano kolem půlnoci jsme po telefonu všechno opravili, díky Leoši.

Mohu zase psát!

Druhá noc u stejné pláže.

Rozhodla jsem se, že prozkoumám cestu dál podél pobřeží, dojela jsem až podle mapy doprostřed a ejhle, je tam bar. Tak tady se ztrácejí všichni turisti.

Rozeberme si teď, co je to vlastně za lidi. Vezmu to podle času příjezdu, nebo odjezdu.

V osm na pláži není naprosto nikdo, jen já a stopy nějaké běžkyně, která si tu už za svítání dávala do těla. Pak přichází starší pán se dvěma psi, jeden je určitě malamut a druhý je malá pouliční směs. Hází jim klacky a dovádějí.

Kolem deváté odcházejí ze zadních pláží páry s krosnami, na nohou mají pohorky a na zádech velký náklad. Vyspali se v písku a putují pěšky na další pláž. Jsou mladí, zdraví, krásně opálení. Vesele si povídají. Mám chuť dát každému alespoň jablko, nebo sušenku.

V deset začínají kolem projíždět auta z půjčovny, vesměs stejná, bílé barvy. Je to jako deja vu. Jedno zmizí za obzorem a za chvilku se objeví další. Většinou máma, táta a děti. Po obědě je to vždy už jen korpulentní máma a postarší táta, dali si obídek a jdou si dát šlofíčka na pláž. Jsou dokonale vybaveni lehátky a slunečníky – do vody nejdou.

Zapomněla jsem na hodně starší páry, tak kolem osmdesátky. Údy se jim už kroutí, snaží se být zdraví, plavou a opravdu si to užívají. Hezky se spolu baví, i po letech si mají co říci. Je to pěkné, ale je jich už málo.

Kolem třetí to vypukne, přijíždějí větší auta, skútry a vypůjčené čtyřkolky. Všichni míří dozadu k baru.

Ve velkých autech jezdí krásně opálené páry se slunečními brýlemi na nose, jedou na svou podvečerní whisky and soda, či co?

Skútry si nechám nakonec.

Čtyřkolkáři jsou kapitola sama pro sebe. Většina z nich vůbec netuší, jak je snadné ji převrhnout, jezdí jak šílenci. Řítí se kolem a nahodí vás prachem, tak že chvíli nic nevidíte.

Proč já to auto vlastně před cestou myla?

Tato vozidla si půjčují buď mladí hoši, co se chtějí vytáhnout před slečnou anebo pupkatí pánové, co se bojí aby jim neujel vlak. Za nimi v záklonu beznadějně vlaje žena. Je chudinka celá vystrašená, ale snaží se držet krok.

Já vím, že je to trochu neuctivé, omlouvám se.

A teď skútry: Projíždějí se tu pěkné mladé slečny, opálení domorodci neurčitého věku, většinou k večeru po práci míří do baru. Dají si a jedou.

A já hledám navečer místo na přespání a proti mně jede krásná mátová Vespa a na ní dva rozverní muži středního věku v lehce podroušeném stavu. Odrážejí se v písku nohama. Zastavím, abychom do sebe nenabourají. Smějí se, hulákají a ten co řídí má v puse tlustý, z poloviny dokouřený doutník. Nejspíš je jim to úplně fuk, ale jsou dokonale styloví. Styl – radost ze života. To nám ten den pěkně končí.

Zapomněla jsem říct, že jsou to většinou všechno Němci a domorodci, Češi už jsou asi doma, přece jen je už říjen.

Fotogalerie: Korfu 2021