Na cestě 10. 10. 2021-Po dešti? Tak to jsem se hluboce mýlila.

Buch, buch, buch, buch na plechovou střechu mne probudilo do kalného rána.  Meteorologové promiňte! Tak to asi nikam nepojedu.

Kolem desáté ve mně počasí vzbuzuje naději. Slunce se dere mezi mraky, začíná být pěkně teplo.

Dnes by se to mohlo jmenovat návštěva v domově důchodců, nebo chcete-li seniorů. Dostala jsem za úkol dovézt kbelík jablek z naší zahrady oslíkům na Korfu, mají tady pro ně takový důchoďák. Jablka se mi válela po celém autě, v každé zatáčce se kyblík vysypal, navíc už pomalu dozrála a začínala hnít. Tak jedu, najíždím na silnici hned nad naším penzionem, která vede přímo k paláci císařovny Sissi Achillionu. Přece se tam také musím podívat. No pomalu si myslím, že už to z téhle strany nikdy nedám. Jedna serpentýna za druhou, střídám jedničku a dvojku, moje bachraté, široké auto to dává jen stěží. Navíc potkat se v zatáčce s jiným autem je o život, tedy spíš o kapotu. Jak je v Řecku zvykem uprostřed kopce najednou bez varování zákaz vjezdu, hodinu pod ním nestíhám přečíst, stejně se tu nedá otočit. Vjíždím bez milosti a bez uzardění do zákazu. Po obou stranách silnice stojí auta, stěží projíždím, zapomněla jsem, že je neděle.

Za Achillionem jsou serpentýny menší a silnice je lemována výstavnými domy. Spadá do údolí. Projíždím a kochám se. Ráda bych něco vyfotila, ale vždycky když zastavím, objeví se za mnou auto a nedočkavý řidič vytrubuje. Na úzkých silničkách není kam uhnout. Řekové to dokáží, nacpou se kamkoliv, pomalu si zvykám a barva čar na krajnici mne také nechává poměrně chladnou.

Zabloudila jsem, i navigace nechápe. Projíždím tak úzkými silničkami, a mostky přes potoky, že se tam dvě auta rozhodně nevejdou. Ještěže mám dvě navigace, ta druhá ví. Ale já nevím, podle plánku, který je na stránkách oslího útulku se těžko orientuje. „Zahněte kolem růžové vily prudce doprava.“ Tady je každá druhá vila růžová. Na druhý pokus a jsem na polňačce. Ta je ale poseta hlubokými loužemi. Jedu slalom. Napravo, nebo nalevo? Kdo se v tom má vyznat. Vjíždím na oplocený pozemek. Žádný osel. Jen hromady polámaných plastových židlí a jiného odpadu. Tady to asi nebude. Vracím se, ale po několika metrech už toho mám dost. Beru kyblík a jdu pěšky. Po 400 metrech vidím velikou ohradu a v ní spoustu volně se potulujících zvířat. Vrata jsou zavřená, snažím se přelouskat nápis, nějaká žena mi chce pomoci. Použiji svou obranu a říkám jí, že nerozumím anglicky. Mohla by na mě mluvit rychle a já bych na ní koukala nedůstojně s otevřenou pusou, než by mi došlo, o co jde. Vcházíme do areálu a žena nabídne jablko prvnímu loudajícímu se oslíkovi. Nabízím kbelík tomu největšímu, který se přišoural za ním. Přichází majitelka a bere vše ode mne. I come from Czech Republic with apples. They are my gardens.  No jsou z naší zahrady.

Usmívá se a vrací mi nádobu. Velký oslík se ale rozhodl, že v ní ještě něco zbylo. Začíná mě pronásledovat, obejdu stáje, osel za mnou. Vezmu to ještě jednou dokola, je mi pořád v patách. Mám z něj respekt, šťouchá do mne čumákem. Vejdu na práh přípravny krmiv a říkám tiše help, help. Ošetřovatelka se směje: „Follows you!“ „Sleduje tě!“

Po cestě zpět jsem opět v Kerkyře zabloudila, předpisy mi už jsou naprosto fuk, hlavně se dostat ven, pryč od spleti úzkých uliček.

A nyní něco ke specifikům dopravy na Korfu: Jak jsem již říkala silnice mají ve středu téměř vždy dva pruhy. Nikdo to nepovažuje za zákaz předjíždění. Ale navíc ve vnitrozemí místní silničáři, zřejmě pod vlivem Ouza nalajnovali některé pruhy tak blízko ke krajnici, že by tudy stěží projel skútr. A propos krajnice, vykružujete serpentýny, které vedou na okraji srázu, pod vámi 20 metrů hloubka a místo svodidel, je po kraji silnice lemována dlažebními kostkami-výška 10 cm. Na semaforech skočí bez varování po červené rovnou zelená a že bude na příští křižovatce červená vás varuje takový před semafor, co bliká oranžové. Autobus jedoucí před vámi, vám naznačí, že bude zastavovat na zastávce varovným blikáním. Na křižovatce, kde máte stopku se vám může stát, že řidič na hlavní zastaví a rukou vám pokyne, že máte jet. Parkuje se kdekoliv na zákazu stání a dokonce i zastavení. Ve městě používejte převážně rychlejší pruh, v pomalém určitě stojí spousta aut. Vyplatí se být stále ve střehu, jakákoliv pravidla jsou jenom možnosti, nikoliv příkazy. Učím se. Další hodina řecké autoškoly zase někdy příště.

Zajela jsem si dnes také do Paleokastristy na západním pobřeží, až nakonec silnice do přístavu. Být tu jako turista na 10 dní chci být tady. Krása!

Zítra nejspíš nikam nepojedu, snad se jen podívat, co dělá moje oblíbená pláž, která je teď téměř nepřístupná, nebo na vykopávky u hradu Gardiki, je to jen kousek. Na Korfu je ale všechno kousek.

 Nebo budu balit, pozítří se stěhuji na sever.

Fotogalerie z Korfu