Na cestě 14. 10. 2021-pro ženy a dívky

Dnes to bude převážně pro ženy a dívky, protože budu mluvit o nakupování.

Obloha je jednolitá šeď. Zatím nepršelo jen dva dny a to byly ty, o které jsem přijela dříve. Kdybych se nespletla a nehnala se tolik, viděla bych Korfu jen v dešti.

Když na člověka, převážně se to týká žen, doléhá deprese, existuje jedna zaručená terapie. Je to nakupování. Já jsem navíc dostala několik úkolů, co mám sehnat a přivézt. Naslibovala jsem hory doly. Jedním z úkolů bylo sněžítko, do sbírky. Taková ta kulička, co když jí otočíte, tak v ní lítají třpytky, představující vločky. Nevím přesně, jestli na Korfu někdy sněží, no budiž. Byla jsem ujištěna, že to mají v každém obchodě pro turisty.

Vyrážím na nákupy. Projíždím hlavní ulicí pomaloučku a dívám se, co je napravo ještě otevřeného, nic moc. Už jsem na konci města, jedu dál. Bez navigace, pořád jednou silnicí, to trefím hravě zpátky. Silnice začíná stoupat do kopce, pak dolů a najednou jsem na nákupní ulici v Sidari. Projíždím mezi krámky a tavernami z poloviny už zavřenými. Vypadá to tu stejně, jako ve všech letoviscích. Jen nafukovací plameňáci už zmizeli. Asi jim bylo chladno. Ulička je tak úzká, že se tu nedá zastavit. Když se rozšíří, zastavuji. Sidari market, třeba tu bude sněžítko. Šmejdím mezi regály, nic. Hledám také grappu do kávy, kterou jsem koupila nahoře v kopcích, jen malou lahvičku v domnění, že bude všude. Nic! Musím koupit Ouzo s chutí po pendreku, to je nejklasičtější dárek z Řecka. Odcházím s třemi lahvičkami Ouza a dvěma lahvičkami kumquatového likéru, další klasika. Kumquat, malý ošklivý pomerančík prý roste všude. Já ho nikde neviděla.

Berou karty, kupodivu.

Jedu zpět jinudy, ulička byla jednosměrná. Snažím se udržet směr, ale samozřejmě zabloudím. Díky tomu se dostávám až k pláži, vidím z druhé strany na slavný Canal d´amour, malebnou zátoku, která nyní nevypadá ani trochu malebně. Špinavé rozbouřené moře vystřikuje spršky vody se solí až na auto. Provazy dešťovky ho hned zase umývají. Otáčím se a tentokrát se trefím.  Další super market. Žádné sněžítko, žádná grapa, tři lahvičky Ouza, tři lahvičky kumquatového likéru. Projíždím kolem obchodu, kde jsou venku vystavené oděvy a všelicos. Tady by to mohlo být. Uvnitř jsou tři haly plné oděvů, bot, tašek, plastu a umělin. A ano, tak se mi to nezdálo. Za kasou sedí maličký Vietnamec. Prorazili i sem, překonali veškerou, pověstnou řeckou byrokracii a podnikají zde. Obchod je téměř prázdný. Jen u kabinek stojí dvě ženy s hromadou oblečení.

Za celou dobu jsem zde nepotkala jediného Čecha. Kdo myslíte, že to je?

 Tentokrát nemám ani Ouzo.

Jedu do krámku u pláže. Ptám se prodavače jestli nemá snowball a klepu rukama, jako bych otáčela tou koulí. Nemá. Grappu nemá. But Ouzo is better! Směje se s pusou od ucha k uchu. Odcházím se čtyřmi lahvičkami Ouza.

Mám 10 lahviček Ouza, 5 laviček kumquatového likéru, žádné sněžítko, žádnou grappu.

Nakupování je terapie!

Fotogalerie z Korfu